Jak z doby národního obrození vypadají vzpomínky těch, kteří drnholeckou školu navštěvovali ještě před čtvrtstoletím.
(...fotogalerie...) 
Učilo se ve dvou budovách, na Kostelní ulici (tam, kde je dnes pošta a obecní úřad) a ve staré školní budově na Svatoplukově ulici, kde jsou dnes žáci 1. - 5. třídy.
V obou budovách musely uklizečky v zimě nejprve zatopit, aby třídy byly vyhřáté na přijatelnou teplotu. U kamen bývalo teplo, dále od kamen už chladno.
Mohu vás ujistit, že v zimních měsících se kromě dozírajícího učitele zachumlaného v kabátu žáci na chodbách, pokud nemuseli, neobjevovali. Na druhé straně však roztopená kamna bývala zdrojem žákovských lumpáren.
Na Kostelní ulici se musela navíc roznést voda do umyvadel. Hygiena zde navíc byla komplikována suchými záchody. 
Zatemnění pro případné promítání bylo pouze v jedné třídě. Osvětlení ve třídách tvořily tři žárovky.
Byla pouze jedna specializovaná učebna, původně kreslírna, později třída pro výuku fyziky a chemie. Všechny kabinety byly stísněny ve dvou místnostech. Na obědy se chodilo mimo budovu školy. Jídelna byla tam, kde je dnes klub důchodců.
A kde se v sedmdesátých letech cvičilo? Tělocvična nestála, cvičívalo se v kulturním domě, ale ten tehdy procházel mnohaletou generální opravou. Cvičilo se venku, v případě nepříznivého počasí musela postačit třída.
Jiří Janeček