Deváťáci, ahoj!!!
Tak tady stojíme na tom posledním nádraží a jako krajina za okny jedoucího vlaku nám ubíhají všechny ty roky zákonem stanoveného nuceného ranního vstávání, všechny ty chvíle utrpení při písemkách, zkoušení, snahy pochopit se učivo, ale mezi nimi často probleskují ty světlejší okamžiky, ty společně strávené chvíle, na které nikdy nezapomeneme.
Kristýna Lukáčová, Radka Tesařová