V pátek 18.10.2024 o půl osmé od školy vyráží žáci 8. a 9. ročníků na exkurzi do rakouského hlavního města. Akce je určena výhradně žákům, kteří se jako druhý cizí jazyk učí němčinu.
První zastávka v rakouské metropoli patří jednomu z největších highlightů – Hundertwasserhaus. Nádherná nepravidelná stavba, zdobená barevnými mozaikami, na které ani jedna zeď není rovná a ani jedno okno stejné jako druhé. Barevné plochy označují jednotlivé byty. Autorem je významný architekt Hundertwasser.
Od tohoto skvostu nás autobus převáží blíž centru, kde už vystupujeme a na delší dobu se budeme – k nelibosti některých účastníků - přesouvat pouze po vlastní ose. Nejprve míříme k bývalému sídlu rakouských císařů – Hofburgu. Zde osmáci s p. uč. Zabloudilovou navštíví muzeum císařovny Sissy, jedné z našich nejkrásnějších panovnic a manželky Františka Josefa I. Deváťáci se mezitím přesunou do Kaisergruft – císařské hrobky, kde je mimo jiné i náhrobek Marie Terezie, další významné a současně jediné ženy na rakouském a českém trůnu.
Společně se sejdeme na náměstí před Hofburgem a pokračujeme městem k další vyhlášené stavbě – ke Stephansdomu – přenádherné gotické katedrále sv. Štěpána, po jejíž prohlídce nastává dlouho očekávaný první rozchod.
Po necelé hodince oddechu míříme k autobusu, který nás převáží k zámku Schönnbrunn – letnímu sídlu Habsburků, kopii francouzských Versailles. Nemáme v plánu prohlídku zámku, navštívíme „pouze“ muzeum habsburských kočárů. Krása střídá nádheru, opravdu je na co koukat. Pokocháni i nádherným parkem se přesouváme zpět do autobusu a jedeme vstříc zábavnímu parku Prater. Jupí, jedna atrakce šílenější než druhá, žáci jsou bez sebe nadšením, paní učitelky strachy, aby se v danou hodinu na místo srazu vrátili všichni a zdraví.
Uff, všechno dobře dopadlo. Jsme všichni, jsme celí, máme utraceno a tím pádem klidně můžeme nasednout do autobusu a vydat se na zpáteční cestu do Drnholce.
Většina žáků se vždy chová vzorně, slušně, ohleduplně. Bohužel i na této exkurzi se opět našli tací, kteří svým chováním kazí náladu všem ostatním.
Velké poděkování patří paní učitelce Martině Lerch, která exkurzi do posledního puntíku a poslední minuty naprosto perfektně naplánovala. Všechno šlapalo jako po drátkách, nikde jsme nečekali, prostě paráda.
Za dva roky se zase můžeme těšit, kam nás paní učitelka ve Vídni vezme tentokrát.
Soňa Zabloudilová