Zima

Zima je krásná dáma v bílém kabátku. Přijde si jen tak bez ohlášení, prostě si jen tak přiběhne a kolem sebe hází bílé závoje. Projde naší krajinou a všechno kolem ní se mění. Ejhle pohádka!

Domy si nasadí sněhové čepice a narazí si je až po uši. Na oknech vykvetou okouzlující ledové květy.

I kostel je celý bílý. Ve středu vesnice vypadá jako pastýř, který žene své bílé ovečky domů. A když zamrznou cesty, je to jako by někdo na zem položil křehké sklo. Ledové krystaly se třpytí a předvádějí se, který má hezčí barvu.

Také stromy jsou jiné. Některé vypadají jako smutní poustevníci v bílém kabátě, sklánějící se pod tíhou zimy. Některé připomínají smutné nevěsty čekající na ženicha, který nejde a nejde. Stojí v krajině a hledí někam do daleka.

Někteří lidé však nemají zimu rádi. Ale pozor! Víte, co udělá? Urazí se a na čas odjede pryč. Ale nebojte, chvilku bude trucovat, ale pak se zase vrátí.

Šárka Mondeková, 8.A (leden 2005)