Ve středu 25. září 2024 se vydali žáci 7. ročníku na exkurzi v rámci dějepisu – na Slovanské hradiště Mikulčice.
Učivo o Velké Moravě jsme letos zatím neprobírali, nicméně velice brzy se tak stane, a tak se nám náplň programu Není voják jako voják náramně hodila. Rozděleni na dvě třídy (a každá třída na dvě skupiny) jsme se záhy rozešli – jedna třída zůstala v hlavní budově v přednáškové místnosti, kde je čekalo povídání o obyvatelích hradiště a hlavně o obranné složce – o armádě. Druhá třída se mezitím odebrala do nedaleké budovy se spoustou exponátů, nalezených právě na území hradiště v Mikulčicích. Zde si včetně výkladu prohlédli vystavené gombíky, nákončí opasků, modely všech deseti kostelů na území tehdejší osady a další a další nalezené artefakty. Poprvé jsme zde do ruky dostali střep nádoby, nalezené na hradišti. Další části exkurze proběhly v „bílém domě“ – bývalém prvním zděném zázemí archeologů v 60. letech 20. století, kde byl během roku vybudován úplně nový projekční sál. V něm jsme shlédli smyčku filmu, věnovaného právě archeologickým pracím zde na hradišti. Poslední část dnešního programu byla lukostřelba, kterou si – stejně jako všechno ostatní – vyzkoušeli všichni. V další nově vybudované expozici si někteří z nás mohli vyzkoušet ruční mletí obilí. Bonusem byl výšlap na rozhlednu, který absolvovali jen zájemci. Z rozhledny byl krásný výhled nejen do okolí, ale i na nejnovější výkop archeologů – jáma, nad ní stan a kolem plot. Průběžně jsme se posilňovali svačinou z domu a dobrotami z místního bufetu. Na pokladně jsme si mohli zakoupit i různé suvenýry. Nakonec jsme se ještě vyfotili u pomníku sv. Konstantina a Metoděje. Louka kolem památníku byla poseta spoustou nádherných květů šafránu.
Bohužel kvůli povodním a zákazu vstupu do lesa jsme se nemohli jít podívat na řeku Moravu, tvořící hranici mezi ČR a Slovenskem, a na most, který oba břehy spojuje. Lépe bychom si tak představili, že Velká Morava zabírala území i dnešního Slovenska.
Tahle exkurze patří k jedněm z nejzajímavějších – už jen tím, že se procházíme po půdě, po které se v 9. století procházeli Slované ve Velkomoravské říši. Většina žáků se chovala vzorně, zapojovala se do diskusí a snažila se odpovídat na otázky, kladené lektory. Bohužel se opět našli i tací, kteří se nepředvedli zrovna v nejlepším světle, vyrušovali, dávali okatě najevo, jak je to nebaví a obtěžuje. Škoda a ostuda. Pro ně.
Soňa Zabloudilová