Kroužky

Kroužek gymnastiky - Katka Smíšková

Na drnholecké škole působí už léta kroužek gymnastiky. Je pověstný svou úrovní i množstvím dětí, které jím už za dobu jeho existence prošly. Položili jsme proto o velké přestávce Katce Smíškové - učitelce tělocviku a trenérce v tomto kroužku - několik otázek.

Co bys chtěla, aby kroužek gymnastiky přinášel žákům?

Hlavně potěšení, radost z pohybu. Gymnastika je základ i pro jiné sporty, i kdyby ji dělali jen pár let. Také koordinaci, techniku, umět všechno technicky zvládnout. Nejde mi o výkonnost nebo aby zazářili, ale aby je to bavilo. Vlastně proto to ta léta dělám.

Které gymnastické prvky chceš žáky naučit?

Hlavně jde o to, aby se uměli zpevnit a vypadali u toho esteticky, pěkně. Konkrétně třeba kdyby se naučili skákat u přeskoku přemety, na páse salta... Nemusí třeba umět úplně vrcholné prvky, ale aby vypadali esteticky a zvládli cvik technicky.

Jak dlouho už kroužek gymnastiky vedeš?

Jejdamane, no počkej... Libor dělal gymnastiku s klukama, co jsme sem přišli, i když jsem byla na mateřské - ještě v Jevišovce, v bývalé tělocvičně. No a potom asi když jsem přišla sem, asi osmdesát pět... no nevím, to bych se musela podívat, to si nevzpomenu, kdy jsme začali...

Kolik dětí kroužek obvykle navštěvuje?

Bývalo víc dětí, minulá léta jich bylo ze začátku vždycky tak šedesát, sedmdesát a pak se to ustálilo na čtyřiceti. Letos je poprvé míň. A asi i kvůli aerobiku - je ve stejný den a někteří mu dávají přednost, protože není tak náročný. Sice tam hodinu makají, ale nelámou si tak kosti...

Nějaký výraznější talent se za ta léta objevil?

Vyložený talent ne... I když loni jsme jeli poprvé do Šlapanic, a tam když viděli malou Ivu Kneeovou, tak říkali:
„To tam máte šikovnou holku!“
No a letos vypadá nadějně Terezka Čápková. Je opravdu chytrá a je schopná pochopit a zpevnit se.

Viděl jsem, že je vás na děti víc...

Bývali jsme tři s Renatou (a Liborem). Loni se přidala Věrka, ale Renata teď půl roku kvůli kolenu necvičila. A když se stane, že mám být sama, tak to víceméně děláme nějaké hry a soutěže, protože je nemůžeš samotné nechat na nářadí. Buď jsem je měla všechny na jednom nářadí, nebo jsme po rozcvičce (ta je každopádně) hráli třeba nějaké soutěživé hry.

Kluci a holky trénují stejné cviky?

To je dáno tím, jak míváme ty závody. Kluci hrazdu, přeskok, pás no a holky tam mají tu kladinu nebo lavečku, přeskok – to podle kategorie... Tam je daný čtyřboj – přeskok, hrazda, kladina pás. Na normální úrovni mají čtyřboj. My tady trénujeme na dvojboj, ale v podstatě se od první do deváté třídy obtočí všechna ta nářadí.

Co k tomu potřebuje dítě, když chce začít chodit do kroužku – finančně, fyzicky...?

Tak finančně nic, jen tu desetikačku na dvouhodinovku. Jinak podle mě chuť, ale pokud je někdo vyložené poleno, že se skoro nepředkloní, tak to nenadře. Potřebuje trošku talentu, chuť a hlavně vůli. Protože pokud nebude dělat to, co se po něm chce, tak je zbytečné, aby se jenom chodil vyblbnout.

Děti, které chodí letos, tu vůli a chuť pracovat mají?

No, některé jo. Třeba taková Terezka Čápková, když jsme skákali přemety přes tu vyšší bednu, došla říct, že už je unavená, že nemůže. A věřila jsem jí, že už za pouhou hodinu a půl je vyšťavená. To pak samozřejmě nemá smysl, aby se třeba zranila. Ale kluci to flákají. Všeobecně kluci jsou na tom hůř. Oni zacvičí to, co mají, ale... Líp jsou na tom ti úplně malincí. Čím starší, tím víc se to snaží ošulit.

A ještě bych chtěla vyzvednout Zuzku Šedivou, která myslím chodí od první třídy opravdu těch osm let. Ona je taková včelička, poctivá, přitom vůbec není žádný talent. Měla i problémy, když měla popálené rameno a ještě jí to letos nějak spravovali. Ta na sobě maká. To, co umí, vyloženě vydřela svou pílí a vůlí.

Kromě okresního přeboru gymnastiky v Drnholci jezdíte i někam jinam?

Tady ne, ale loni jsme byli poprvé ve Šlapanicích. Náš bývalý spolugymnasta z Brna tam dělá závody, ale na vyšší úrovni. Jeli jsme tam s holkami Kneeovými, Markétou a Zuzkou. No, byli jsme až někde ke konci, ale byla to pro ně zkušenost a holky viděly vyšší gymnastiku.

Ale mně to stačí takhle... Abychom jezdili někam dál a výš, to by chtělo minimálně třikrát týdně trénink, víc hodin... Já jsem zažila vrcholovou gymnastiku, to je i sedm dní v týdnu dvoufázově a tehdy jsem si řekla, že bych nikoho takhle nenutila. Stejně pak třeba ze dne na den skončíš, třeba tě kvůli něčemu vyhodí nebo odejdeš sám... Takže raději ať je to baví. Rozhodně spíš chci dělat masovku, ne výkonnostní gymnastiku.

Děkuji za rozhovor a hodně zdaru v další práci!

--- čtvrtek 5. února 2004, velká přestávka, kabinet Tv, otázky kladl yago ---