Starý muž
Josef Kainar

recituje Katka Smíšková - třídní 9.C

Žil jeden starej muž, měl malinkatej dům,
no hrozně malinkej, malej ad absurdum.
Pár přátel, co jich měl, k hrobu doprovodil.
Žil sám jak v plotě kůl, jak v poušti krokodýl.
Malej muž v domku sám bez potomků
žil v malým domě zcela soukromě.
Žil, jak žít jen lze z malinký penze.
Ono vždy zlé je přežít svý Pompeje.
Ten starý muž se však nedal, pokud žil, hledal pedál,
v domku dvakrát čtyři chtěl na varhany hrát.
Den co den hubil moly a vyhlížel po okolí návštěvu, jakoukoli.
A že jí řekne: Dál.
Co člověk chce, má mít.
Pátýho prosince na dveře - ťuky ťuk - jemně a prostince.
Starý muž řekl: Dál, já dávno čekám již.
S hlubokou úklonou vstoupila paní myš:
Nerada já velmi, budík však došel mi,
prosím jen tak vstoje, kolikátýho je?
A že tu blízko bydlí. Muž oprášil židli:
Velká čest, má dámo, pro mé obydlí.
Sedli si, povídali, smáli se, vzpomínali,
malinký karty hráli a pili malej rum.
Vy, co vás bota tlačí, zpívejte s námi radši,
že malý štěstí stačí a je ho plnej dům.