Projekt "Já na to mám"

Projektový týden sedmáků 3. - 7. května 2010

Loga Vstup do fotogalerie

JAK SE ŽIJE V EVROPSKÉ UNII

to byl hlavní úkol žáků a žákyň sedmých tříd v projektovém týdnu. Jeden z dílčích úkolů zněl – po celý týden si o své práci veďte deníček. No a protože jsem zahajovala projektový týden úvodním zápisem ze „svého“ deníčku, tak se mě sedmáci ptali, zda-li si budou moci někdy přečíst můj deníček celý. Jak bych jim to mohla odepřít! Takže tady je (a nejen pro sedmáky).

Můj milý deníčku,
tak jsme se konečně dočkali! Projektový týden je tu! Musím se ti svěřit, že mám trochu obavy, jak to všechno dopadne. Komplikace totiž trochu začali už v dubnu, kdy sedmáci měli vytvořit skupinky. Jenže - ten se nebaví s tím a ta zase s tou….nakonec skupinky máme, nevíme, jestli ke spokojenosti všech, ale snad se nebudou moc hádat a budou všichni spolupracovat…. Ale to ještě nic nebylo. Mnohem horší to bylo s úkolem číslo dvě, kdy mi vedoucí skupin měli nahlásit, s kým budou dělat o životě v EU rozhovor. Většina skupin nikoho neměla, takže jsme museli trošku pozměnit zadání úkolů…ale to nevadí! Říká se, konec dobrý – všechno dobré, tak budeme doufat! Zatím čauky, budu pokračovat 3. května, kdy ti svěřím, jaký byl ten první, projektový den.

Pondělí 3. 5. 2010
Žáci a žákyně se rozdělili do pracovních čtyřčlenných skupin a seznámila jsem je s úkoly, které budou plnit po celý týden (někteří nedávali po ránu moc pozor a tak skoro celý den nevěděli, co dělat… a já jsem byla jak přeskakující, stará gramodeska, opakovala jsem jim to pořád dokola…). Dala jsem jim několik prací žáků z loňského roku jako názorný vzor a seznámila je s pondělním programem. Poté jsme absolvovali první besedu: „Jak se žije v Polsku“ v jazykové učebně angličtiny. S žáky a žákyněmi besedovali manželé Eva (bývalá žákyně školy a, jak mnohé šikovné holky poznaly, moje sestra) a Jan Zamojští, vysokoškolští učitelé z Poznaně. V průběhu besedy byli žáci a žákyně pozorní, položili několik otázek, závěr besedy si „osladili“ typickými polskými bonbony „Krówki“ (slovo „děkuji“ jsem mockrát neslyšela!). Pak jsme přesunuli do pracovny výtvarné výchovy a pustili se do výroby zjednodušených karnevalových masek, které jsou typickým upomínkovým předmětem v Itálii. Paní učitelka Kneeová vysvětlila postup: na nafukovací balónek přikládat sádrový obvaz a vytvořit základ masky, který se do druhého dne nechal zatvrdnout. Byli trochu špinaví, ale evidentně se pobavili. Ve zbývajícím čase řešili ve skupinách zadané úkoly (na konci dne už snad všichni pochopili, co dělat – hurá!) a psali deníček. Když už si milí sedmáci užívali volného odpoledne, zasedla jsem do počítačové pracovny a mrkla jsem na jejich výtvory, pár skupin nemělo zatím nic.

Úterý 4. 5. 2010
Klasika – ráno seznámit s úterním programem, jednotlivým skupinám jsem řekla připomínky k plněným úkolům na pc. Následovala druhá beseda: Jak se žije ve Francii“, opět v příjemném prostředí jazykové učebny aj. Mezi žáky a žákyně přišla se svou prezentací paní Silvia Hupková, která v současnosti žije v Drnholci, ale žila delší dobu ve Francii a opět se tam se svou rodinou vrací. Chování žáků a žákyň bylo v normě, beseda zajímavá. V další části dne dodělali v pracovně výtvarné výchovy karnevalové masky – malba, lepení peříček a skleněných ozdob (některým se moc nedařilo…, ozdoby všude jinde, jen ne na maskách), ale nakonec všechny masky vypadaly moc pěkně. Současně někteří členové skupin pokračovali na plnění úkolů v počítačové učebně. A pak to přišlo! Před polednem nějaký „vtipálek“, co nemá rád buď učitele, žáky nebo školu, vymazal sedmákům všechny uložené soubory (někdo z 6., 7. nebo 9. ročníku), což bylo velmi nepříjemné zjištění a vyvolalo to ztrátu důvěry mezi žáky a žákyněmi školy, ale i mezi žáky a učiteli. Je to velice smutné, že si nemůžeme důvěřovat. Proto příští rok, bohužel, budu muset učinit opatření, aby se něco podobného nemohlo opakovat. Bylo mi moc líto sedmáků - dvoudenní práce pryč a budou to muset dělat znovu. V poslední hodině jsme ještě udělali malou tečku za Francií, podívali jsme se na krátký film o mladém Napoleonovi, který kdysi brázdil se svým vojskem naše okolí. Odpoledne nemám co kontrolovat a jen s obavami sleduji vývoj počasí, protože zítra máme různé činnosti venku a má pršet! Uvidíme ráno, to je přece moudřejší večera.

Středa 5. 5. 2010
Hurá, ráno neprší! Chybí nám 8 dívek, které reprezentují školu v přehazované v Mikulově, naštěstí v každé skupině někdo zůstal a stanovený program mohl být naplněn. Den byl zahájen hlášením ve školním rozhlase – „poděkováním“ vtipálkovi, který zničil dvoudenní práci sedmáků. Nejdříve jsme rozebrali vzniklou, smutnou, v životě, bohužel, možnou situaci (např. krádež dokladů) a domluvili jsme se, že začneme dělat úkoly na pc ještě jednou od začátku. Ale nejdřív se žáci a žákyně vydali na Náměstí v Drnholci a provedli mezi občany krátkou anketu o EU. Odpovědi si zapisovali do tabulek, protože tyto údaje měli v pátek statisticky zpracovat. I přes to, že byli poučeni o slušném chování, někteří jedinci se neubránili slangovým výrazům, což znehodnotilo dobrý dojem, kterým většina skupin na veřejnosti působila. Po návratu absolvovali třetí besedu: „Jak se žije na Slovensku“, kterou si připravil pan Hupka, který bydlel několik let v Drnholci a nyní žije opět na Slovensku, je to bývalý středoškolský učitel, nyní důchodce. V průběhu besedy bylo chování o poznání horší než v pondělí a úterý, možná to způsobila ranní procházka. Následoval program na školním hřišti, kde žáky a žákyně seznámil pan učitel Pichanič s nejoblíbenější francouzskou hrou – petanque (petang), kterou si hned zahráli. Bohužel, bylo zataženo, chladno a tak po hodince hry se žáci přesunuli buď do tělocvičny (uvolnit nahromaděnou energii) nebo do počítačové učebny – znovu plnit úkoly od bodu nula. Dnes odpoledne už mám, naštěstí, co kontrolovat.

Čtvrtek 6. 5. 2010
Ráno pod mrakem, občas déšť, ale dnešní den jsme byli v prostorách školy, takže nevadí. Vracím se ke klasickému rannímu programu:skupinám jsem sdělila připomínky k „počítačovým“ úkolům, na kterých budou pokračovat v průběhu předposledního dne. Nejdřív se ale uskutečnila poslední beseda: „Jak se žije v Itálii“, kterou si připravily žákyně, které se zúčastnily poznávacího zájezdu do Florencie, Říma a Vatikánu. Určitě měly hodně zážitků, ale prezentovat je moc neuměly. Omezily se na základní informace o Itálii a navštívených památkách, které přečetly. Ostatní „zajímavosti“ jsme z nich tahaly pomocnými otázkami. Škoda, že se nepřišly poradit v předchozích dnech, já i ostatní učitelé jsme jim byli k dispozici. Poté žáci a žákyně zhlédli film „Koloseum“ o životě jednoho z gladiátorů a ten je fakt bavil! Mezitím v učebně výtvarné výchovy připravila vše potřebné na barvení hedvábných šátků (něco „malého“ ze světa italské a francouzské módy) paní Mrenicová, bývalá paní učitelka výtvarné výchovy na naší škole, nyní v důchodu. A pak už jen vysvětlovala, ukazovala, pomáhala. Žáky i žákyně práce bavila, nikdo (ani kluci!) se žehličkou nepopálil a šátky se všem povedly. Souběžně pokračovali na plnění úkolů v počítačové učebně nebo ve třídách. Na závěr dne následovalo společné focení skupin s výrobky – maskami a šátky – na první stranu jejich složek. Ale zase nepříjemná zkušenost, jeden šátek zmizel, takže ze zmaření něčí práce (úterý) se moc nepoučili. Opět smutná tečka za vcelku příjemným, projektovým dnem. Musela jsem to jít domů „rozdýchat“ (odpoledne ve škole nešel elektrický proud) a navečer zpět do naší školičky – pročíst práce na pc a hlavně vytisknout úvodní stranu projektu pro každou skupinu.

Pátek 7. 5. 2010
Ráno proběhlo beze změny – připomínky, rady (mnohdy nevyslyšené) k počítačovým úkolům. A pak jsem si „odběhla“ zkoušet deváťáky z angličtiny, ale moc dobře vím, co jste dělali vy: v první části dne jste zpracovávali statisticky středeční anketu za vydatné pomoci paní učitelky Mančíkové a zjistili jste, že vypracovat statistiku je celkem nesnadný úkol, zvlášť když se musí hledat chyby... a taky to trvá dlouho. Nakonec jste to ale zvládli. Souběžně další členové skupin řešili osmisměrku a kviz – moc lehké (ale i tady se chybičky vloudily). No a potom už jsme čas strávili opět spolu na počítačích, kde jste odstraňovali sdělené chyby ve svých pracích a chystali je k tisku. Někteří končili opravdu za pět minut dvanáct, ale stihli to. Závěr posledního projektového dne patřil jednotlivým skupinám, které prezentovali svou práci, měli ostatním sdělit, co se jim povedlo a co nepovedlo, co se jim líbilo a nelíbilo a jak se jim pracovalo ve skupinách – hodnocení a sebehodnocení projektu. Toto byl asi nejtěžší úkol a nedopadl dobře. I když žáci a žákyně měli dostatek času na přípravu, jejich ústní projev byl velmi jednoduchý, omezil se jen na stručné odpovědi na kladené otázky, skupiny nedokázaly ostatní svým projevem zaujmout. Ale i přesto jsem všem za jejich celotýdenní práci poděkovala a odměnila sladkostí. Sedmáci byli možná rádi, že už je projektový týden za nimi, mě čekalo to „nejtěžší“ – pěkně v klidu vyhodnotit práci jednotlivých skupin a zhodnotit z mého pohledu daný projekt. A to ti, milý deníčku, taky ještě svěřím.

O několik dnů později
Můj milý deníčku, uf, přečteno, zhodnoceno, vystaveno. Když se tak dívám s odstupem na práci sedmáků, tak to nakonec není tak špatné, jak se v pátek při prezentaci zdálo. Karnevalové masky jsou moc pěkné a už zdobí schodiště školy, hedvábné šátky nádherné (sedmáky bavilo úplně nejvíc) a poslouží jako upomínkové předměty pro potřeby školy, složky skupin hýří barvami, ale nezanedbatelný je i obsah (velké plus – umí si vyhledat spoustu informací z internetu, stáhnout obrázky, pěkně graficky upravit, malé minus – někteří žíci informace neumí moc třídit a řídí se heslem:čím víc toho zkopíruji, tím lépe, ale opak je pravdou). Tyto materiály si všichni mohou prohlédnout na nástěnce u jazykové učebny angličtiny. Tak, můj milý deníčku, pomalu tě bude pro letošní rok zavírat, ale ještě musím poděkovat žákům a žákyním sedmých tříd za splnění všech úkolů, které jsem si pro ně vymyslela a můžu jen doufat, že se jim týden taky líbil (ve svých deníčcích se tedy moc nesvěřovali), něco nového se naučili, z různých špatných příhod se poučili a že se jim bude dařit i v příštích, projektových týdnech.

P.S. Deníčku, za rok ahoj!.

 Jana Kalandrová, garant 7. ročníku

Copyright © 2003 - 2019 ZŠ a MŠ Drnholec | Webmaster yago | Powered by Joomla!
Download Joomla Templates

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.