Staré drby - březen 2010

Itálie 1. – 5. 3. 2010 – „ aneb za evropské peníze poznáváme Evropu“

Kategorie: 2010 03
Vstup do fotogalerie

Letos potřetí – je to již tradice? – jsme se na jaře vydali za hranice naší vlasti. Tentokrát na jih – do Itálie. Naším cílem se stala Florencie, dále Řím a Vatikán.

Účastníky zájezdu byli pedagogové základních škol v Drnholci a v Březí, občané týchž obcí a v rámci projektu „Já na to mám“ i žákyně naší školy, které na tuto cestu dostaly dotaci, takže ono „aneb…“ se týká pouze jich, my ostatní jsme cestovali za svoje peníze a vůbec toho nelitujeme. Byla to dobrá investice.

Autobus vyrazil na dlouhou trasu přesně podle plánu v pondělí 1. března v 15, 40 hod z Drnholce, v 16, 00 hod z Březí. Seznámili jsme se s řidiči firmy Šedivý a s naší průvodkyní Evou Dvořáčkovou. Naše hranice jsme překročili v 16,10 a v 17 hod jsme již projížděli Vídní. Setmělo se celkem rychle a my jsme se snažili odpočívat před náročnými dny, které nás čekaly. Na videu kdosi líbal jako Bůh, a tak mnozí nemohli ani postřehnout, že se za okny bělají štíty alpských velikánů a že projíždíme jedním tunelem za druhým. Přesně ve 23, 00 jsme projeli liduprázdnou rakousko – italskou hranicí. Česká filmová komedie většinu ukolébala k spánku, pouze nespavci sledovali dálnici a četli jména měst Udine. Genova, Milano, Venezia …

V úterý v 5, 10 ráno jsme dorazili do Florencie (Firenze), chvíli jsme kroužili po tomto toskánském městě, v 6, 30 se nám začalo rozednívat, to jsme už stáli u kopie sochy Davida na vyhlídce nad městem. Vydali jsme se za jeho krásami. Začalo drobně, ale hustě pršet. Přišly na řadu deštníky, ale za necelou hodinu naznalo počasí, že nás vystrašilo dostatečně, přestalo pršet, obloha zmodrala a během dne nás i sluníčko osušilo. Bylo pěkné turistické počasí.

Po Mostě zlatníků (Ponte Vecchio) přes řeku Arno, kde jsme nemohli obdivovat výrobky florentských zlatníků, protože na ně bylo ještě velmi časné ráno, jsme se dostali ke světoznámé galerii Uffizi, kterou jsme sice navštívit neměli, ale neodolali jsme a zařadili se do nedlouhé řady a vystáli si pohled na díla opravdových mistrů, takže jsme zhlédli Botticelliho Zrození Venuše a mnoho dalších obrazů.

O kousek dál na nás už staletí čekal Michelangelův David, vyfotili jsme se s ním stejně jako všichni Japonci, Francouzi, Američané…Zaujaly nás i další sochy na náměstí Piazza della Signoria a hlavně dominanta města - dóm Santa Maria del Fiore, fasáda této katedrály pochází až z 19. století a zdobí ji mramor z Carrary, Maremmy a Prata v červeno-bílo-zelené kombinaci, prohlédli jsme si Giottovu zvonici (Campanilla di Giotto) i křtitelnici sv. Jana (Baptisterium San Giovanni) s „Rajskou bránou“, vyposlechli informace naší paní průvodkyně, jejíž znalosti byly opravdu perfektní, ale asi jsme si zapamatovali pouhé zlomky. Všechno jsme nakonec přehlédli z vrcholu kopule, kam vede asi 460 schodů.

Po ochutnání pravé italské zmrzliny, kávičky či pizzy jsme pokračovali v prohlídce města, zavítali jsme i k tržnici, cestou nakoupili nějaké suvenýry, stavili jsme v Danteho muzeu a zakončili v kostele františkánského řádu Santa Croce, tam naleznete hrobky řady slavných osobností - Galileo Galilei, Michelangelo, Niccolo Machiavelli a další.

A to už byl nejvyšší čas přesunout se do 300 km vzdáleného piniového háje na okraji Říma, kde na nás čekalo skromné, ale čisté ubytování v bungalovech nedaleko pláže Lido. Nedaleko od nás usínalo „věčné město“.

Ve středu ráno jsme se nasnídali v 7, 30 a už nás autobus vezl na zastávku vláčku, tím jsme dorazili k metru a z něj jsme vystoupili u kostela sv. Petra v řetězech a mířili k symbolu věčnosti, moci, ale také bolesti a utrpení, k jedné z nejvýraznějších a také nejznámějších antických památek - ke Colosseu. Zážitek opravdu úchvatný. Poté jsme procházeli nejstarší částí Říma, což je Forum Romanum, nacházející se mezi pahorky Palatinem, Kapitolem a Esquilinem.

Cesta městem vedla kolem známých míst: Památník Viktora Emanuela II. – ten má symbolizovat znovusjednocení Itálie. Italové ho trochu posměšně nazývají “psací stroj”. Piazza Navona – malíři, hudebníci, barokní architektura je dílem dvou největších architektů své doby - Berniniho a Borrominiho. Přímo uprostřed náměstí se vyjímá Berniniho Fontána čtyř řek (Fontana dei Quattro Fiumi), která symbolizuje mocná božstva řek čtyř kontinentů – Nilu, Gangu, Dunaje a Rio de la Plata, v jejím středu ční umělá skála s jeskyní a egyptským obeliskem. Kostel sv. Anežky římské – pověst o jejím osudu. Pantheon - postavil ho roku 27 př.n.l. Marcus Agripa. Na tomto místě podle legendy vystoupil Romulus na nebesa. Výška stavby 43,2 m se rovná jeho průměru, výška kupole odpovídá výšce kolmo se zdvihající stěny. Mohutná rotunda s kupolí je osvětlená pouze shora okrouhlým otvorem (Oculus neboli oko) o průměru 9 m, který současně zpevňuje kopuli. Fontana di Trevi – vhozené mince nám prý zajistí návrat k úžasnému uměleckému dílu s nádherným barokním sousoším, vytesaným z mramoru, které představuje boha moří Oceána stojícího na velké mušli tažené mořskými koňmi Kostel sv. Trojice – francouzská mše v něm. Španělské schody – sice už ponořené do tmy, ale plné odpočívajících turistů i Římanů, prodejci suvenýrů.…

Utrmácení jsme se v 19, 00 přeplněným metrem a vláčkem dopravili na okraj města a autobusem k našim „pokojíčkům a postýlkám“. Hlavně, že jsme byli v poloze ležmo. Dojmů a zážitků byla spousta, kilometrů nachozených po městské dlažbě také, takže spánek byl opravdu osvobozující. V noci na střechy bubnoval liják. Co bude zítra?

Čtvrteční deštivé ráno nás sice nepotěšilo, ale než jsme se stejnou cestu jako předešlý den dopravili do Říma, bylo po dešti. Naším cílem byl Vatikán. – nejmenší stát (0,44 km², 921 obyvatel). Rychle jsme postupovali k pokladně kolem vatikánské hradby. Vstoupili jsme do Vatikánských muzeí, exponáty ( obrazy, keramika, mumie, mapy, knihy, svícny, kočáry…)jsou rozmístěny na 7 km dlouhé trase, na jejím konci nás ohromila Sixtinská kaple, všechny malby a nejvíce Michelangelův strop.

Odpoledne jsme zahájili prohlídkou Svatopetrského náměstí a všichni jsme byli ohromeni návštěvou baziliky sv. Petra, která je největší církevní stavbou křesťanského světa (délka 211,8 m, šířka 137,5 m, výška 132,5 m, plocha 15 160 m2). Ústředním bodem baziliky je papežský oltář, který se nachází nad hrobem sv. Petra. Nad ním se tyčí 29 metrů vysoký bronzový Berniniho baldachýn z r. 1633, před ním je Kaple vyznání s 95 věčnými světly. Z nepřeberného množství oltářů, soch, obrazů a náhrobků nejde zapomenout na slavnou Michelangelovu Pietu, pro nás byl zajímavý i oltář sv. Václava, který se nachází v pravé příčné lodi. Návštěvu jsme zakončili v krypě, kde je mezi papeži pohřben i jediný Čech - kardinál Beran. Menší skupinka našich kolegů vystoupila i na kopuli baziliky.

Prohlídku jsme zakončili u Andělského hradu, po Andělském mostě jsme přešli přes Tiberu a v hustém dešti jsme v uličkách kolem náměstí Piazza Navona nakupovali suvenýry. A už jenom metro, vlak, u autobusu na nás čekali naši řidiči s večeří . Netrvalo dlouho a počítali jsme hodiny, za jak dlouho budeme doma. Ale přepočítali jsme se. Stalo se to, čeho se všichni na cestách obávají. Bylo přesně 20, 59 – kvílení brzd, rána, náraz. Havárie našeho autobusu. Nezaviněná, díky řidiči dobře zvládnutá, ale přece jenom nepříjemná. Asi o 2,5 hodiny se oddálil náš návrat. Policie byla rychlá, vše dobře dopadlo.Ve 23, 15 jsme se znovu vydali na cestu.Řidiči byli určitě nervozní, ale nedali na sobě nic znát. Někteří z nás sledovali cestu ostřížím zrakem, ti šťastnější klidně spali.

Projeli jsme Itálii, v 7, 31 jsme vjeli na rakouské území, přejeli (spíš tunely projeli) alpský hřeben, který odděluje střední Evropu od Apeninského poloostrova. Cesta ubíhala klidně, ale poměrně rychle. Vídeň a zanedlouho za ní už nám všem dobře známý pohled na Mikulov – Kopeček, zámek.

A jsme zpátky. Ve 14,00 stojíme před školou v Drnholci. Všechna ta krása je za námi. Zážitky se stávají minulostí. Padá na nás únava, ale už slyšíme otázky: „Kam pojedeme příští rok?“

  O stručnou reportáž se pokusila: Jitka Radkovičová
O zachycení všeho dění fotoaparátem se snažily: Jana Kalandrová, Jana Pleváková, Jitka Radkovičová

Copyright © 2003 - 2019 ZŠ a MŠ Drnholec | Webmaster yago | Powered by Joomla!
Download Joomla Templates

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.