Vstup do fotogalerie

S "menším" zpožděním, ale přece...

 

Vstup do fotogalerie

Ve středu 17.6.2009 jeli páťáci společně se čtvrťáky na výlet do Moravského krasu. Navštívili Kateřinskou jeskyni, svezli se vláčkem ke vchodu Punkevní jeskyně. Po její prohlídce, kde se jim nejvíce líbila plavba na lodičkách, vyjeli strmou lanovkou k propasti Macocha. Odtud pak pěšky po turistické trase zpět k autobusu. Cestou domů byla ještě zastávka v Brně ve Vaňkovce, kde se někteří mohli věnovat vystaveným exponátům z oblasti fyziky, v praxi si vyzkoušet některé fyzikální jevy.

Hedvika Škrabalová

Vstup do fotogalerie

Další generace deváťáků odchází. A jak už je na naší škole tradicí, odcházejí slavnostně. To znamená s početným publikem z řad rodičů i zaměstnanců školy, s hudbou a patřičnými proslovy. Své krátké zdravice pronesli zástupci jednotlivých obcí, vše nej do života popřál žákům ředitel školy Libor Smíšek. Za učitele se rozloučila třídní 9.B Kateřina Smíšková, za žáky pak žákyně roku Nikola Matkowitschová. Ještě trochu hudby, poslední zvonění, uklidit židle zpět do jídelny - a prázdniny začínají!!! :-)

Tomáš Procházka

Vstup do fotogalerie

Ve čtvrtek 18.6.2009 si 5.A připravila pro rodiče, příbuzné a známé besídku. V programu se střídala dramatizace čtyř pověstí - Ječmínek, Golem, Svatopluk,Václav se zpěvem a hrou na flétny. Na konci vystoupení nechybělo občerstvení, které děti samy připravily - od nákupu až po upečení buchty. Pro rodiče měly děti také překvapení, bylo to poděkování za jejich starostlivost. Předaly jim dárky - keramický obrázek a květinu z látky. Dárky byly opět dětmi vlastnoručně vyrobené. Celému vystoupení předcházela samozřejmě příprava. Dětem ale práce navíc nevadila, vždyť všechno chystaly pro své nejbližší. Chtěla bych proto všem přítomným poděkovat, že si našli na své děti čas a podpořili je tak v jejich dalším úsilí něco dělat, tvořit. Bohužel mnoho rodičů se na besídku nedostavilo. Asi měli své důvody. Podle přítomných to však ztráta času nebyla. Po besídce děti zůstaly spát ve škole. Tímto se rozloučily s prvním stupněm ZŠ. Po prázdninách hurá do šesté třídy.

Hedvika Škrabalová

Vstup do fotogalerie

 

 

Vstup do fotogalerie

 

 

Vstup do fotogalerie

Pro nepřízeň počasí se trojboj prvního stupně konal v tělocvičně. Klasické disciplíny prošly jen mírnou změnou - skok daleký na skok z místa, běh na 60 metrů byl nahrazen člunkovým během. Šplh samozřejmě zůstal.

 

Vstup do fotogalerie

6-8 členná družstva soutěžila v olympijském dni ve sportovních, tvůrčích či intelektuálních disciplínách.

 

Loga Vstup do fotogalerie

Zrovna v takový krásný slunečný den, což bylo ve čtvrtek, jsme jeli se sedmými třídami a čtvrtinou osmé B na projektový zájezd do Vyškova. Sraz jsme měli u školy, kdy pro nás za chvíli přijel autobus. Asi za necelou hodinu jsme byli na místě. Jako první jsme se šli podívat do výcvikového centra NATO, kde jsme mohli vidět různá vojenská letadla, tanky, auta či vojenského maskota Jindřišku. Nejvíc se mi na tom asi líbilo, že jsme si mohli všechno vyzkoušet a prolézt – např. sedět v letadle a připadat si jako opravdový pilot nebo zkusit si ovládat vozidlo bojové protiletadlové obrany. Taky nesmíme zapomenout na hada Jindřišku (krajta obrovská, pozn.red.), která byla už po obědě (naštěstí).

Vstup do fotogalerie

Dále naše cesta následovala do aquaparku, kterého se všichni už nemohli dočkat. Už z venku jsme každý zahlédli obrovský točitý tobogán. Bylo to tam úplně super a myslím, že každý byl asi nejvíc nadšený z toho mega tobogánu nebo z masážního bublinkového koutku. Nakonec jsme zajeli do zooparku, kde jsme čekali na vláček, který nás odvezl přes město až nahoru do dinoparku. V dinoparku se mi taky moc líbilo, i když už jsem tam byla. Byli jsme v 3D kině, obešli si všechny dinosaury, vyfotili se s nimi a na závěr si něco koupili. Potom už na nás čekal vláček, který nás dovezl zpět do zoo, kde na nás čekal autobus. Všichni už unavení sedli do autobusu a jeli zpátky domů. Výlet se mi moc líbil a přála bych si, aby i ostatní výlety byly stejně tak dobré, jako byl právě tento.

Michaela Novosadová, 7.A

V poslední hodině občanské výchovy v 9.B se měli žáci zamyslet nad tím, co to je šťastný domov, své myšlenky napsali. Zveřejňujeme nejzdařilejší práce. Je potěšující, že žáci nemyslí jen na sebe.

Kateřina Smíšková

 

Šťastný domov? Když si představím šťastný domov, vybaví se mi rodina, všichni jsme spolu, rozumíme si, navzájem si pomáháme, máme se rádi a prostě žijeme šťastný život. Šťastný domov je místo, kde žiju, trávím většinu času a musím říct, že domov to šťastný určitě je. Mám svoji rodinu, všichni si rozumíme a všechno je tak, jak má být, takže si nemám na co stěžovat. Avšak všichni šťastný život nemají a to už je horší. Už jen to, že se někomu rozejdou rodiče je hrozný pocit. Takže jsem strašně rád za to, co mám a že jsou mí rodiče spolu.

Šťastný domov záleží i na penězích. Protože když nemáte peníze ani na chleba, tak to potom nemůže být šťastný domov. Proto je nejlepší se ve škole učit a být chytrý, aby si našel dobrou školu a práci. Mí rodiče oba pracují a mají dobrou práci a díky tomu se máme dobře. A já je chci následovat, chci mít taky takovou rodinu a práci a mít se dobře. Tak jsem rád, že se učím tak jak učím a že o sobě nemůžu říct, že jsem hloupý.

Na závěr bych chtěl všem popřát, aby měli šťastnou rodinu a hlavně šťastný domov a život.

P. Němec

 

Domov! Domov tvoří v prvním případě střecha nad hlavou a hlavně rodina. Miliony dětí z jiných kontinentů, zemí, států nikdy za celý svůj život nepoznají domov. Ptáte se proč? Většinou za to mohou rodiče našich rodičů, rodiče prarodičů atd. Někdy mohou za to , že emigrovali do jiného státu, a někdy jsou v tom nevinně, protože to jinak nešlo. Myslím si, že většina evropských dětí má svůj vlastní domov. Je to i tím, že máme jiné životní podmínky než někde jinde v cizině. Jak už jsem se zmínil na začátku, domov tvoří hlavně střecha nad hlavou a rodiče. S tím domovem souvisí hlavně rodiče, protože závisí jenom na nich, jaký domov nám udělají. Záleží na tom i jejich práce, vzdělání, protože musí brát dostatek finančních prostředků, aby dokázali svou rodinu uživit.

Nakonec bych chtěl říct všem evropským a hlavně českým dětem, kteří si stěžují na život, aby byly rády, že se narodily v Evropě a ne v Africe.

J. Stavarič

 

Jak vypadá šťastný domov? Každý vidí šťastný a dokonalý domov jinak. V každém domově by měla být pohoda, podpora, láska. Dva rodiče, kteří jsou manželé, a jejich dítě. Ale má tenhle šťastný domov každý? Většina rodin jsou rozbité. Rozvedení rodiče, jen matka s dcerou, homosexuální rodiče, týrané děti. Tohle jsou asi rodiny, které nejsou typické. Hodně dětí také končí v různých ústavech a jsou ze špatných rodin. Můj názor je, že základ je vždy v rodině. Myslím si, že šťastný domov by si zasloužil každý. Dnes je jen z nerozvedené rodiny každé čtvrté dítě. Dříve to bylo jasné. Žena se vdala a jejím úkolem bylo podporovat a nosit manželovo příjmení. Každé dítě potřebuje vidět pravý rodinný vzor. Ve šťastném domově by také mělo být uklizeno a čisto. Ke šťastnému domovu také patří dobře vychované dítě. Rodiče mají za úkol své dítě dobře vychovat, i když to není jednoduché. Dodat mu dostatek vzdělání, oblečení a lásky. Proto rodiče musí chodit do práce. Vždy se všechno odrazí na dětech. To, co vidí doma, dělají také. Když je doma nějaké dítě týráno, oplácí to potom na svých dětech. Já osobně si na svoji rodinu nemůžu stěžovat. Podle mě mám šťastný domov. Můj domov se mi líbí.

D. Blahová

 

Šťastný domov? Pro mnohé z nás je to to nejdůležitější, co v rodině máme! Být spolu s rodinou, mít vše za dobré, vycházet spolu. Většina z nás má dobře fungující rodinu, kde jsou šťastni a jsou rádi tam, kde právě jsou. Ale co ostatní? Jsou i nešťastné rodiny, které spolu v domě absolutně nemohou vycházet. Podle mě je tady těch rodin taky dost, které cítí ( vnímají ), že jim chybí „ domovská láska „. Já osobně neznám z mých přátel někoho, kdo by si stěžoval, že u nich v rodině to nefunguje tak, jak by chtěli. Já a má rodina máme šťastnou střechu nad hlavou! Jsem ráda, jak to v mé rodině funguje! Nedokážu si představit, kdybych byla v rodině, kde bychom se hádali, nedrželi spolu a necítila bych domovskou lásku! Všichni v rodině si samozřejmě pomáháme, říkáme si vše, co bychom měli vědět všichni za celou rodinu. Nešťastný domov nebo rodina?? Doufám, že toto se mě a mé příbuzné rodiny ale i budoucí rodiny netýká! Rodiče mi a mým sourozencům dali spoustu lásky! A toto bych chtěla oplatit jednou mým dětem, ale i mým rodičům! Jen rodičům patří dík za to, jak to zvládají, aby rodina fungovala šťastně, s dobrým pocitem lásky, spravedlnosti. Ze školy, z výletu, z dovolené a z jakéhokoliv jiného místa se domů strašně ráda vracím, protože vím, že doma se mám dobře. Nestěžuji si! Jsem ráda za to, co mám! A nikdy nezapomenu na skvělé dětství, které mi dali rodiče. Na spoustu rodinné lásky a pohody!

VŠUDE DOBŘE, DOMA NEJLÍP!

J. Hrůzová

 

Co si představit pod pojmem šťastný domov? Úplná rodina, teplá postel, láska. Kdo tohle doma má, je výherce. Naopak, kdo bydlí na ulici, nezná, co je starostlivost rodičů, večeře, spolu strávené svátky, ten je poražený. Je mu třeba pomoct? Zaslouží si tu pomoc? Každý si zaslouží šanci, pokud se snaží být dobrým člověkem. To, co některým připadá jako samozřejmost, měl by se zamyslet a vážit si šťastného domova. Někdy si neuvědomujeme, co vše máme a co vše můžeme ztratit. Domov? Střecha nad hlavou. Šťastný? Spokojenost. Pojem šťastný, pro každého něco jiného. Pro mne společné večeře, scházení celé rodiny, mít se kam vrátit, když budu mít rozbité koleno, mít někoho, kdo mi ho pofouká.

Teď žijeme ještě dětství, ale co tak za 10 let, když budeme zakládat rodiny my. Zaslepí nás dnešní móda mít kapitál? A rodina až na druhém místě? Je taková doba, ale tu dobu tvoříme my a je na nás, jaká budou příští léta. Snad budou ubývat rozvrácené rodiny a přibývat ty šťastné. Je na nás, jaký ten domov bude, jen na nás.

N. Matkowitschová

 

Co je to šťastný domov? Na tuto otázku lze těžko odpovědět, protože pro každého je šťastný domov něco jiného. Pro mne je to dům s taťkou a sourozencem. Je to místo, kde se máme všichni rádi, kde je láska a pohodlí. Ovšem ne každý žije ve šťastném domově. Někdo nemá to štěstí a musí žít v neúplné, rozpolcené nebo v rozhádané rodině. Na to nejvíce doplácí dítě, které v té rozvrácené rodině žije. To potom z toho dítěte může vyrůst nějaký chuligán, který potom skončí ve vězení. Někteří mohou propadnout drogám, alkoholu. To je pak velice špatná a vážná situace, která se musí rychle řešit. Až já budu mít vlastní rodinu, tak chci, aby mé děti vyrůstaly v takové rodině, jako já. Chci, aby měly šťastný domov a spokojené dětství, aby si užily spoustu legrace, ale musí být také správně vychované.

Nakonec bych chtěl všem popřát, aby měli také šťastný domov, šťastné dětství, hodnou rodinu. A hodně úspěchů. A to je asi tak vše co bych k tomu řekl.

M. Kroupa

 

Vstup do fotogalerie

Zajímavosti a krásy Mikulova se vydali poznávat prvňáci ve čtvrtek 18.6. Hned ráno, ještě za chládku, jsme zdolali Sv. Kopeček, prohlédli si krajinu z ptačí perspektivy a udělali jsme si vycházku ke kamenolomu. Po krátkém rozchodu, kdy se některým podařilo utratit všechny peníze a začalo nám být horko, jsme se šli zchladit a vyřádit na mikulovské koupaliště. Výlet se vydařil po všech stránkách a spokojenost byla jak u dětí, tak u paní učitelky, která tímto chválí děti za jejich perfektní chování.

Jana Juřenová

Vstup do fotogalerie

Ve dnech 8. - 11.6. se v družinách konala kuchařská soutěž. Družiny měly za úkol připravit celé menu. Předkrm, hlavní jídlo a moučník. Dobroty se všem moc podařily, všichni se moc snažili vyhrát, ale vítěz mohl být pouze jeden. A tak o jeden jediný bod vyhrála družina III. Moc blahopřejeme a těšíme se na další ročník kuchařské soutěže. Také chci poděkovat za pomoc a podporu paní učitelce Sejkorové.

Eliška Macajová

Vstup do fotogalerie

V pátek jsme jeli se třídou na výlet do Znojma. Jeli jsme vlakem. Jak jsme přijeli na nádraží, šlo se nahoru do kopce a vyšli jsme na náměstí, kde byla věž. Nahoře byly okýnka a z nich jsme se dívali dolů. Byla to pěkná výška. Sešli jsme z věže a čekalo nás podzemí. Ze začátku jsme se trochu báli. Podzemím se šířili zvláštní zvuky, bylo tam docela zima. Viděli jsme spoustu hrozivých koster, pan průvodčí byl ale moc hodný a všechno o podzemí nám hezky pověděl. Po svačince na nás čekala jízda vláčkem. Byl zelený. Jízda byla dlouhá, ale už nás bolely nohy, tak jsme si trochu odpočinuli. Nakonec nám dala paní učitelka rozchod. Potom jsme se vrátili zpět na vlak a jeli domů. Bylo to super, ale trochu špatné počasí.

Natalie-Ann Molnárová

Vstup do fotogalerie

Spaní v družině se mi moc líbilo. Nejlepší bylo, jak jsme si předávali tyčinky, jak jsme si museli vyslíkat zubama ponožky. Měli jsme hodně strašidelnou stezku.Měli jsme moc dobré jídlo.

Lenička Růžičková

Nejvíc se mi tam líbilo, jak jsme sundávali ponožky pusou, předávali tyčinky, čistili si zuby a umývali se. Měli jsme dobré jídlo a pití.

Jirka Moravec

Líbilo se mi, jak jsme byli na koupališti v Hrušovanech.

Jakub Křivánek

 

 

Loga Vstup do fotogalerie

Výlet 6.A na Valašsko 2009 v rámci projektu Já na to mám, aneb fotoreportáž o tom, jak se Valaši dříve a nyní vyrovnávali a vyrovnávají s požadavky konkurenceschopnosti (sklárny, lidová řemesla aj.).

Ladislav Krivjanský

Loga Vstup do fotogalerie

 

 

Loga Vstup do fotogalerie

Ve dnech 8. – 10. 6. 2009 jsme se my, 6.B, v čele s naším třídním panem učitelem Pichaničem vypravili na výlet do Velkých Karlovic. Na tomto místě jsme byli také ubytováni v hotelu GALIK.

Náš výlet začal samotnou dlouhou cestou vlakem. Na nádraží mě vezla mamka a po cestě jsme se ještě stavovaly pro Petru s Terezou. Dojely jsme tak akorát načas s předstihem 15 minut. Cesta na mě byla sice poněkud dlouhá, ale zároveň také zábavná. Na místo jsme dorazili těsně před půl dvanáctou. Potom jsme se rozdělili do pokojů a vybalili. Následovala procházka směrem k Ledovému prameni, kam jsme bohužel nedorazili, protože bychom nestihli večeři, která byla po tak dlouhé cestě potřebná.

Další den byl opět ve znamení výletů a proto také veliké námahy. Hned po snídani jsme se vydali do výrobny šindelů poblíž městečka. Zde jsme se dozvěděli, že šindele se musí vyrábět pouze ze smrkového dřeva, které musí být levotočivé. Také jsme se mohli podívat, jak se takové šindele vyrábí. Potom naše túra pokračovala směrem ke stáji jménem Valencio, které byly založeny roku 1968. Jejich majitelem je František Holčák. Jsou zajímavé hlavně tím, že zde jsou ustájeni koně, kteří se účastní Velké pardubické – mohli jsme si tak prohlédnout tyto šampióny zblízka. Jména všech koňů si bohužel nepamatuji, ale ti nejlepší jsou např.: Miss Secreat, Shaakey , Life is life, Oportunity, Roosevelt, Sherson, Dreaming Ray, Valencio. Odpoledne jsme měli naplánovanou návštěvu bazénu v hotelu Laterna. Jelikož bylo v bazénu plno, tak se kluci i s některými děvčaty vydali na cestu k Ledovému prameni.My ostatní jsme s panem Bártou hrály hry.

Poslední den výletu jsme měli navštívit místní muzeum(Královské muzeum),ale jelikož nám už počasí nepřálo a před námi byly ještě dvě školy, tak se nic nekonalo a šli jsme do hospody, kde jsme se najedli. Po nějaké době jsme se konečně vypravily na vlak směrem k našim domovům.

Lucie Konečná, 6.B

Loga Vstup do fotogalerie

Školním výletem jsme letos zakončili školní rok, ale také letošní projekt „Já na to mám“. Na našem vlastivědném putování jsme se zaměřili na poznávání historie řemesel, na pracovní podmínky v jiném regionu, na život a dílo slavných rodáků měst, která jsme navštívili. Ankety mezi obyvateli i turisty nám odhalily mnohé zajímavosti o Jindřichově Hradci, Kamenici nad Lipou a jejich okolí.

Letos jsme vycestovali jako jedna z prvních tříd. Naše cesta začala dne 2. 6. 2009 na nádraží v Novosedlech, kde jsme se už od 5, 30 klepali zimou, v 5, 45 jsme konečně nasedli do poloprázdného vyhřátého vlaku směr Znojmo, pohodlně se usadili a vyrazili na dlouhou cestu do Jindřichova Hradce. Tam jsme navštívili zámek a muzeum, kde jsme zhlédli Krýzovy jesličky, největší lidový mechanický betlém na světě. Po dlouhém dni jsme okolo šesté večer vyjeli úzkokolejkou směr Obrataň do Kamenice nad Lipou. Tábor na břehu rybníka Kalich se stal naším dočasným domovem.

Vstup do fotogalerie

Hned mezi dveřmi nás přivítal majitel tábora „Myšánek“, který byl už od pohledu velice příjemný a ochotný. Jídla nám tam velice chutnala, skoro jako od babičky. Po chladné noci, kdy nám tři děvčata málem umrzla, nás čekala hra, při níž jsme procvičili nohy, mozek a zamysleli se nad lidskými vlastnostmi a schopnostmi. Po vydatném obědě jsme se vydali na zámek v Kamenici, kde naše prohlídka zahrnovala expozici hraček, podzemí zaplněné extravagantními výrobky studentů umělecké školy a uměleckého kovářství. Samozřejmě jsme nezapomněli na zámeckou zahradu ukrývající víc než 750 let starou lípu – podle níž se město také jmenuje. Po dvou hodinách sbírání informací po městě naše cesta zamířila na zdejší lesní hřbitov Brádlo. V táboře pak, když už se setmělo, nás napadla lišácká hra na schovávanou (všem se to moc líbilo, hlavně ta klíšťata!).

Další ráno jsme byli přinuceni vydat se po naučné stezce Vítězslava Nováka, místního rodáka, která se táhla přes celý okolní les. Na 3 km dlouhé trase nás čekalo 12 zastavení a plnění 12 úkolů, alespoň teď známe podrobnosti o tamní krajině. Jelikož nás únava a hlad přepadly, po obědě nezbylo vůbec, ale vůbec nic! Po krátkém odpoledním klidu se nás zase zmocnila hyperaktivita. Hráli jsme fotbal, nohejbal, basket, avšak nejoblíbenější hrou, asi u všech, byl stolní tenis. I když několik z nás málem skončilo se zlámanou nohou, z haly se neustále ozývalo hlasité „chlámání“. Navečer nás napadla šílená věc. Ani nevíme, jak se to přihodilo, ale najednou byly z kluků holky a z holek kluci. Kluci namalovaní, načesaní, navonění, zatímco od nás holek se to táhlo na sto metrů. Prostě jsme vypadali, jako kdyby nás vykopli rovnou z Bohnic. Na naši poslední večerní schůzku, která se konala každý večer, jsme měli složit nějakou básničku nebo písničku o našem výletě. Všechna díla byla úžasná, ale nejvíc se nám líbil rap našich paní učitelek (ty fakt válely). Okolo jedenácté v noci, jako kdybychom to nečekali, nás popadl strach z té děsivé stezky odvahy. Ale jak se ukázalo, nebylo se vůbec čeho bát. Avšak bohužel naši tři nejmenovaní spolužáci strach nepřekonali a vůbec nešli (srabové).

Poslední den se nebylo na co těšit. Jeli jsme domů. Po obědě, kdy už na nás čekali sbalené batohy a tábor vypadal jako ze škatulky, jsme popadli naše těžké bágly a vydali se na cestu na vlak. Naposled jsme se pohoupali na mostě (jak by to asi vypadalo, kdyby se pod námi zlomil) a nastoupili do vláčku. Cesta domů už nebyla tak pohodlná, jelikož byl pátek a vlaky byly přeplněné výletníky. Cestou z Okříšek do Znojma nastala kolize, protože vlak byl přeplněný a nám se asi rozbil motor. To beztak ten „potergaist“, co si ho všude s sebou vozíme. Naštěstí jsme se po dvacetiminutovém zpoždění dostali bezpečně na znojemské nádraží a naposled přestoupili. Odtud nás vlak zavezl až do Novosedel, kde už na nás čekali rodiče. Nikdo je neviděl rád. Nejradši bychom se všichni hned vrátili zpět na Kalich a strávili tam alespoň ještě týden. Všem se výlet moc líbil, akorát byla veliká škoda, že s námi ze zdravotních důvodů nemohla jet naše třídní učitelka Jitka Radkovičová. Bez ní to nebylo ono.

Barbora Suchyňová, Kateřina Řešetková, 8.A

Vstup do fotogalerie

Dnes 10. června bylo celoroční snažení prvňáčků o zvládnutí techniky čtení završeno slavnostním pasováním na čtenáře v místní knihovně. Nejprve nás nečekaně přivítal rozverný šašek, takže z něj byly děti chvíli, jak se říká, "paf". Důstojnost situace zachránil pan král, který začínající čtenáře pasoval do stavu čtenářského. Poté jsme se seznámili s tím, co můžeme v knihovně najít a v čem nám může pomoci. Odcházeli jsme ostužkováni, odměněni sladkostmi a pěkným zážitkem, který dlouho vydrží. Jako bonus nám byla věnována encyklopedie, kterou určitě využijeme v dalším vzdělávání.

Jana Juřenová

Vstup do fotogalerie

V každé místnosti jeden dozor? Každému žákovi jednu webkameru za ucho? Pár pitomečků si hraje na siláky - a takhle vypadají výsledky.

 

 

Loga Vstup do fotogalerie

 

 

Vstup do fotogalerie

Prvního června mají všechny děti svůj svátek. I my jsme ho s dětmi oslavily. V jídelně děti přivítala plyšová zvířátka a také postavičky z pohádky, kterou moc dobře znají. Byli to Jeníček, Mařenka a Ježibaba z pohádky "O perníkové chaloupce".

Tentokrát si Mařenky a Jeníčkové nemuseli loupat perníček, ale naše pani kuchařky jim je daly z košíčku.

Alena Kratochvílová

Copyright © 2003 - 2018 ZŠ a MŠ Drnholec | Webmaster yago | Powered by Joomla!
Download Joomla Templates

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.